Pepíček vyjmenovává u tabule: „Nominativ, prezervativ, genitiv, prezervativ, dativ, prezervativ, akuzativ, prezervativ, vokativ, prezervativ, lokál, prezervativ, instrumentál, prezervativ.”
„Dobře, Pepíčku, dobře, ale pádů je jen sedm, ne čtrnáct,” namítne učitelka. „Proč tam stále opakuješ to samé slovo? Kde ses ho naučil?”
„V učebnici to nebylo,” připustí Pepíček. „Ale když jsem byl minulý týden vracet do tělocvičny balón, slyšel jsem vás, jak v nářaďovně poučujete našeho tělocvikáře: Dobře, Jirko, ale pamatuj - na každý pád prezervativ!”
Po celonárodních srovnávacích zkouškách: „Řekni mi, jak jsi ten písemný test ABCD mohl udělat na 52 bodů z 60, když jsi říkal, žes opisoval od souseda a tvůj soused měl jenom 21 bodů?!”
„On měl ale jinou variantu...”
-
+


25. 12. 2011
Přijde češtinář k doktorovi, že se necítí dobře, že ho všechno bolí a že je určitě velice nemocný. Lékař ho proklepe a nakonec zkonstatuje: „Jedinou diagnózou, kterou jsem u vás shledal, je snad jen slovní průjem.”
-
+


25. 12. 2011
Ve škole: „Pepíčku, kdo ti pomáhal s domácím úkolem?”
„Nikdo, paní učitelko.”
„Pepíčku, nelži! Kdo ti pomáhal s domácím úkolem?”
„Tatínek.”
„Tak mu vyřiď, že Wolker byl Jiří, a ne Johnny.”
-
+


25. 12. 2011